O začátcích a začínání

WEEKLY 24.1.2021

Je sice po Vánocích už měsíc, ale rozhodl jsem se, že tohle bude ten správný termín k tomu si nadělit malý dodatečný dárek.

A doufám že to bude “Dárek” i pro vás všechny, protože dneškem by měla začít plnohodnotná existence mého blogu tady na ITnoob.cz.

Co je ovšem nejasné je to, jaká přesně ta existence asi bude. To ukáže až čas.

Napřed se ale vrátím pár měsíců zpět, ne na úplný začátek, to uděláme jindy. Slibuji že stručně, ale je to důležité pro další věci. 

Ještě před pár měsíci jsem pracoval v bance, jako investiční specialista. Docela fajn práce, ale v průběhu září 2020 ve mě vykrystalizovalo rozhodnutí vše od základu změnit.( O tom vám řeknu něco více a podrobněji v některém dalším weekly.)

Long Story Short – 19.10.2020 jsem dal v práci výpověď a naplno se pustil do přípravy na velkou životní a kariérní změnu – chci se stát programátorem. 

Ruku v ruce s tímto jsem dostal chuť o tom psát. Ne až někdy v budoucnu vzpomínat jaké ty začátky byly. Ale prostě popisovat co se děje a co prožívám teď, v průběhu toho procesu.Dokud nikdo nevíme jak to celé dopadne, kde nakonec skončím atd. A dokud to bude autentické. 

Od té doby sem tam sbírám materiál, zapisuju si myšlenky atd – ale popravdě jsem potřeboval, aby se celá věc s tou mojí transformací pořádně rozběhla, a já si mohl psaní s klidným svědomím dopřát jako odpočinkovou aktivitu po večerech a jako relax. 

Mimochodem, toto jsem si poznamenal jako začátek prvního příspěvku hned 19.10. večer: 

“Je úplně jedno jak začnete, protože stejně to bude pro půlku lidí blbě a nuda. Takže pro vás, pro tu druhou půlku, moje cesta začala právě dnes, tím že jsem dal v práci výpověď. 

Po skype, bo je korona. (Jasně, vím že to není právně závazné dokud nepodepíšeme za obě strany výpověď papírem, ale taková je doba, šéf v karanténě na home office…no snad na to budeme v době publikace tohohle deníčku všichni už jenom vzpomínat.) ”

Já, 19.10.2020 kolem 23.00 večer 🙂

Pravda, dneska už mám ten finální konec víc než měsíc za sebou(v práci jsem skončil k 15.12.)… ale koronavirus nám komplikuje život pořád stejně ne-li více. 

Jaká bude finální podoba webu ITnoob?

Nevím.

Baví mě když dílo vzniká za pochodu s trochou tajemství i pro samotného autora, takže uvidíme kam nás to zavede. 

Co ale zhruba můžete očekávat v prvních týdnech a měsících: 

A to by myslím pro začátek stačilo. Přeci jen, tohle je pro mě pouze vedlejší aktivita, relax, a nesmím ztrácet fokus na to hlavní – programování. 

Než budu pokračovat, vsuvka-

Pro ty které jsem zaujal a chtějí mě sledovat pravidelně: V panelu vpravo (nebo dole pokud koukáte na mobilu) najdete odkazy na můj instagram, twitter, github …

Když jsem přemýšlel co bude nosným tématem toho prvního weekly, tak mě napadly dvě věci – zaprvé jsem chtěl trochu objasnit co od tohoto webu čekat a co ne, to máme za sebou. A jako další jsem si říkal, že bude fajn vám všem říct něco o tom jak teď trávím své dny. 

Co dělám celý den?

Když jsem tvořil strategii, jak získat co nejrychleji co nejkvalitnější programátorský rámec, bylo mi jasné, že potřebuji zapracovat i na věcech jako je motivace a schopnost zaměření se – prostě neztrácet fokus. To je v dnešní době velmi těžké. 

Tohle bych vůbec rád zdůraznil. Musel jsem jít hodně hluboko do sebe a zkoumat jak k věcem přistupuju, kdo vůbec jsem, a jak dělat věci jinak aby také jinak než v minulosti dopadly. Pokud se má člověku změnit život, tak je třeba ne jen najít nový cíl, ale také výrazně změnit výbavu a prostředky které na cestě k tomuto cíli používá. 

S tím souvisí jedna odbočka – znáte TedX Talks? Pokud ne tak věřím že poznáte. Budu vám sem dávat věci co mě zaujaly poměrně často. 

Můj den sestává typicky ze tří částí – které bych si nazval asi práce, rodina, večer. To nezní moc nově, že? Ale zjistil jsem, že s trochou tréninku jsem schopen na sobě pracovat opravdu intenzivně a snažím se pracovat aspoň 40-50 hodin týdně. 

Pracovat – tím myslím práce do kurzu, který využívám jako takový pevný rámec v přípravě na budoucí kariéru jako programátor. Na začátku jsem hodně uvažoval o motivaci a o tom jak udělat co nejvíc pro to, abych tu transformaci zvládl.  Říkal jsem si, že by to chtělo nějaký pevný rámec. Nějakou vnější motivaci. A proto jsem po několikadenní rešerši jako jeden z pilířů mé přípravy zvolil rekvalifikační kurz Objektově orientované programování pořádaný VŠB v Ostravě. Je to 350 hodin výuky doplněných o ideálně cca dvojnásobek samopřípravy. Tím se dostáváme někam k 1000 hodinám práce na sobě, což je podle mě minimum pokud chci kvalitně začít s něčím novým. Záměrně říkám začít, protože po 1000 hodinách ze mě opravdu programátor nebude, možná nadějný junior. 

O rodinném čase si řekneme něco více jindy, ale rád bych ještě vypíchl večery (rozuměj čas někde mezi 20.00 a 01.00 dalšího dne). 

Dřív jsem poměrně dost sledoval různé seriály, občas zapl nějakou tu hru, a tak jednou za měsíc třeba zkoušel něco psát atd. A víte co ? Měl jsem konstantní pocit promarněného času, takové divné nudy, nic mě nebavilo – možná to znáte. 

Poslední dobou u sebe pozoruji výraznou změnu – a to především v tom, že v tomto “volném čase” mám chuť hodně pracovat, třeba programovat něco trochu jiného než do hlavního kurzu, hrát si s unity na tvorbě nějaké drobné hry, prozkoumávat zajímavé přednášky, psát tento blog… navíc jaksi všechny prožitky dostaly silnější kontury a jsou nějak intenzivnější. Když už si udělám jeden večer takový více free, a ve 23.00 si zapnu na hodinku nějakou fajn hru než jdu spát, tak si to prostě mnohonásobně víc užiju. Za kratší čas víc muziky. A o tom to je. 

O motivaci si něco řekneme v jednom z dalších weekly, dnes bych se s vámi rád podělil o krátkou přednášku na téma fokus, která mi ve spoustě věcí otevřela trochu oči. Přitom to není nic nového.

Jedná se o záznam vystoupení v rámci TEDx Talks. 

Níže toto video najdete – mluví na něm Christina Bengtsson, mistryně světa ve střelbě, která se dnes zaměřuje na téma soustředění/zaměření. Video má podtitul The art of focus – a crucial ability

Video je v angličtině – jako spousta věcí co s vámi budu chtít sdílet – ono IT a “no speak english” jaksi nejde k sobě… proto většina věcí co sleduji/čtu je prostě v angličtině.

Napřed ale shrnutí proč to vůbec řešit.

Tři základní problémy které denně řešíme v souvislosti s fokusem:

1. Naše mysl je často plná znepokojujících myšlenek – často se bojíme, že nebudeme dost dobří, že se nám něco prostě nemůže podařit. Vytváříme si neustále scénáře. (Mimochodem i já se musel hodně přemoci abych se nebál tento blog rozjet…) 
2. Místo toho abychom pracovali s tím co umíme, víme a v čem jsme dobří, zaměřujeme se na to co za úspěch považuje okolní svět. A proto nám někdy to správné dojde pozdě, a nebo bohužel třeba vůbec. Klademe si cíle, ale po cestě k nim koukáme bohužel skoro pořád dopředu na ten cíl a ne pod nohy. A tak klopýtáme.
3. Frustruje nás nedostatek času. Dnešní svět nám dává tisíc a jednu maličkost, kterou se můžeme zabývat. Soustředění by mělo být také o tom, nedělat si seznam priorit, jako spíše dělat si seznam toho co prostě dělat nebudu… 
4. Toužíme po instantním úspěchu. To je dobré si uvědomit, potom teprve s tím můžeme pracovat. Naše rychlá doba svádí k touze rychlé zpětné vazbě, rychlém dosažení cíle, rychlé pochvale v podobě likes…

A jak s tímto vším pracovat? Mrkněte se(v angličtině): 

Jak udržet zaměření/soustředění/fokus?

Co se snažím dělat já: 

• Nechytat se hned každého “super nápadu” a svou pozornost věnovat “programovací cestě”. Když už něco vypadá super neodbytně, tak to prostě zavřít do šuplíčku a podívat se na to až za nějakou dobu jestli to mezi tím nezasmrádlo – viz. tento blog. Trvalo tři měsíce než jsem to vytáhl na světlo a opravdu začal. 
• Nezabývat se – a to je opravdu těžké – konstantně scénáři reakce okolí atd. Víte kolikrát jsem si přehrál v hlavě že tento blog bude divnej, trapnej a k ničemu? Pak jsem přišel na to že je to jedno – i kdyby to četlo kromě mě 10 lidí bude to fajn. A tvořit takový obsah člověka nesmírně obohacuje! 
• Jak už jsem psal, dnešní doba je hrozně zaměřená na instantní úspěch – postuju fotku, za minutu mám like = úspěch = je mi fajn. To je cesta do pekel. A hrozně těžko se o tom vlastní mozek přesvědčuje, proto jsem se naučil radovat vnitřně a soukromě z věcí jako je že po hodině najdu bug který mi shazuje program a podobně. 
• Navíc trpím tím čemu se říká “SYNDROM JEDNIČKÁŘE”  – ano to existuje, najděte si to. Naštěstí díky tomu, že o tom vím, můžu s tím bojovat. 
• A nedostatek času? Ten jsem vyřešil tak že jsem odboural v tu chvíli nejzbytečnější součást = dal výpověď v práci. A teď dělám práci, za kterou možná nemám hned ani korunu, ale v měřítku mé budoucnosti se mi neskutečně oplatí… 

Jak to máte vy? Co vám pomáhá neztratit se po cestě k cíli a udržet si fokus? Rád od vás a o vás uslyším.

Mějte se fajn, zase za týden 

IT noob Pavel.