WEEKLY 31.1.2021
Minulý týden jsem začal tento blog shrnutím toho, co čekat a o čem budu psát. Také jsem s vámi sdílel krátkou úvahu na téma fokus. Chtěl bych poděkovat za všechny reakce a milé komentáře, které následovaly. Budu moc rád, když se vám všem bude líbit blog i nadále.
Dostal jsem i několik dotazů a komentářů typu:
“Jé to jsem vždycky chtěl/chtěla zkusit”
”Kde a jak s programováním začít?”
Původně jsem proto chtěl dnes trochu rozebrat základní zdroje – nakonec mi ale došlo že bude lepší to udělat pořádně a potom vložit na blog jako samostatnou stránku – takže pokud chcete inspiraci, bude brzy. Shrnu jaké zdroje používám, u čeho jsem začínal a proč má pro každého smysl si programování podle mě osahat, i když se tím třeba nechce zabývat nějak výrazněji. Na druhou stranu jedním dechem dodávám – berte to opravdu jako rady začátečníka pár kapitol před vámi – protože za pořádného programátora se ještě hodně dlouho považovat nebudu.
Povídání dneska bude spíš takové neprogramovací… malé rodinné povídání. Nějaký rozvoj nebo postřehy si necháme zase na příště:)
Leden je podle mnohých nejdepresivnější měsíc.
Krátké dny, brzká tma (i když už se to pomalu natahuje ten den). Zároveň pocit, že minulé úspěchy neplatí, že začínáme zase od nuly, že se všechno rozbíhá a táhne… Opravdu pro spoustu lidí hodně depresivní měsíc.
Já míval vždycky v ledu pocit, že mě snad štrejchne – pracoval jsem v bance na obchodní pozici a v bance není nic staršího než loňský plán. Najednou je leden, všechna vaše práce se jako že smaže a je tam velká černá nula. No a mně se vždycky promítlo před očima jaké číslo tam bylo v prosinci, kolik stálo dřiny a že jedeme zase nanovo. V tu chvíli je těžké v tom vidět příležitost a nový impuls, člověk má spíše tendenci v tom vidět další otáčku běhadla pro křečky…
Letos je to jinak.
Jako téma letošního ledna bych vyhlásil u nás doma “boj proti stereotypu”. Koronakrize se táhne, v bytě 3+1 je občas trochu těsno. Ale zvládáme to myslím s velkým přehledem, jak se dá. Ale slívá se to popravdě asi trošku víc než za normálních okolností – příležitostí k nabourání stereotypu výrazně ubylo.
Mě osobně nejvíc nemrzí to, že nemůžu občas večer vypadnout někam na pivo, nebo podobný věci. Mě mrzí nejvíc asi to, že náš malej má zrušený oba kroužky (i loni tam byl taky bohužel jen párkrát). A co si budeme říkat, online verze kroužku, kde se má dítě potkávat s dalšíma dětma, zpívat a hrát si je u rok a třičtvrtě starého klučiny prostě nanic. To nefunguje.
Zároveň se přiznávám, že až teď, když doma trávím několik týdnů v kuse, dokážu (skoro) plně docenit, co asi zvládají a co zažívají rodiče na rodičovské “dovolené”. Manželku obdivuju, kdybych to měl všechno zvládat sám, měli bychom to i já i malej hodně těžký. A navíc má svatou trpělivost. Na té já musím pracovat 🙂
Dobrej impuls se občas zamyslet…
Dny dostaly stálý rytmus.
Od rána do cca 15.30 se věnuju programování. Potom jdu s malým ven. A i když to není vždycky úplně jednoduché – je beran a má svou hlavu – tak se na ty procházky těším víc a víc.
Je potřeba si neustále připomínat, že důvodů k radosti máme kolem sebe dost. A dost často ty nejobyčejnější věci co máme a potkáváme každý den, můžou být tím nejsilnějším impulsem.
Například na dobu od oběda do odpolední procházky mám už stálého programovacího sparing partnera.
Vždycky přijde – mrkne na mě – a začne poskytovat psychickou podporu.
Jmenuje se Justy a včera měl 3 roky!
A to už byl důvod si udělat ten den trochu nevšední. Naředit tu rutinu a oslavit že máme doma takovýho fajn parťáka.
Já jsem nikdy psi neměl rád, Ba dokonce jsem se jich bál, nesnášel je a vždycky jsem se hned rozklepal. A bylo úplně jedno jestli to byl malej ratlík a nebo velkej vlčák. Proto jsem původně psa domů vůbec nechtěl, ale ve výsledku jsem hrozně rád, a i díky tomu našemu malému poděsovi jsem přišel na to že psi jsou super parťáci.
Tento týden bylo povídání spíše takové civilnější.
To i proto že kurs měl pauzu a já pracoval spíše samostatně na některých věcech a projektech, které vám v budoucnu představím, až budu trochu více spokojený s tím do jakého stádia se je podařilo dotáhnout.
Na co se určitě můžete těšit v brzké době je základ katalogu zdrojů, týkajících se programování, osobního rozvoje a dalších souvisejících věcí. Po večerech to začínám připravovat.
A poznámka na závěr – asi jste si všimli že jsem příspěvek postoval až v pondělí ráno – no občas člověk prostě odpadne, aniž to plánoval. A pak je dobré to nepřepínat. Ono stále platí to staré známé pořekadlo – Ráno moudřejší večera.
Mějte se fajn a zase za týden,
ITnoob Pavel.
Programmer, tech enthusiast, and storyteller. Don’t hesitate to contact me 🙂
One thought on “Dny všední a nevšední”