Hledání práce

WEEKLY 26.3.2021

Dneska jsem se rozhodl trochu více rozepsat o tom, jak jsem si reálně hledal v posledních týdnech první práci v IT jako programátor. O tom, jaké rady jsem dostal. Kterých rad jsem se držel, a které jsem naopak tak trochu hodil přes palubu a spíše věřil svým instinktům. 

V minulém příspěvku, který z velké části vznikal ze začátku toho hledacího procesu, jste mohli zachytit určitou dávku mizérie. A je fakt, že ze startu to opravdu vypadalo všelijak – ale nakonec to vlastně vyšlo až překvapivě dobře. Jak to vlastně celé dopadlo? To se budete muset dočíst ke konci článku. 

A poslední věc na úvod – drobný disclaimer.

Rozhodně následující řádky neberte jako nějaký super návod. Je to plné mých pocitů, domněnek, které nemám podloženy žádnou statistikou a mohu se mýlit. Taky jsem pravděpodobně měl velký kus štěstí a celkově nezoufejte pokud vaše zkušenost bude při hledání první práce v IT diametrálně odlišná a pocitově horší. Element štěstí je bohužel v tomto dost výrazný. Na druhou stranu – štěstí přeje připraveným! A pokud ze sebe dám cokoli menšího než jsem v tu chvíli nejvíce schopen, pak tomu štěstí naproti nejdu. 

Jaké rady jsem (mimo jiné) dostal? 

Tady bych se docela nerad moc dlouho zastavil, na internetu lze k tomuto najít poměrně dost zdrojů.

Když jsem začal rekvalifikaci na programátora, jako jeden z prvních úkolů ještě před začátkem samotného kurzu bylo vypracování CV – tak aby odráželo to, co budeme všechno umět po absolvování kurzu. Potom následovalo množství dalších rad – z nichž některé byly velmi užitečné, jako založit si portfolio na githubu, vytunit linkedin. Co mi nikdy nějak osobně nesedělo, byla rada začít si hledat práci co nejdříve. Já prostě potřebuju mít většinou pocit, že dané problematice alespoň částečně opravdu rozumím. Takový ten americký styl umím pár slovíček španělsky a hlásím se na pozici se španělštinou mi moc nejde 😀

Další rada byla oslovit na linkedin a přidat si do profesní sítě co nejvíce HR lidí, recruiterů atd. S tím, abychom se potom hlásili na co největší množství pozic.

Tady jsem naštěstí hned na začátku mé karierní změny narazil na pár článků popisujících takový ten negativní “headhunting” v rámci IT. Takové to jak vás recruiter pošle na výběrko kde ani nesplňujete požadavky atd. Já se zaměřil spíše na HR lidi z jednotlivých firem. Dobře jsem udělal.

Dostal jsem spoustu dalších rad – nechci ale článek moc natahovat takže vám spíše ke konci udělám přehled mým rad 🙂 (myšlenkově se vracím k varování a disclaimeru v úvodu, tak pozor 🙂 ) 

Co jsem reálně udělal? 

Na začátku, někdy v říjnu a listopadu když jsem sbíral odvahu a vnitřní sílu společně s motivací k tak výrazné změně, jsme se díval jaké možnosti zaměstnání jako programátor obecně v Olomouci jsou. Udělal jsem si seznam firem, díval se na jejich weby, koukal jsem se co dělají, hledal reference. 

Nakonec mi z toho vyšly 4 firmy, které jsem si říkal, že zkusím jako první – a to z různých důvodů. Na co jsem úplně nebral ohled bylo to, jaká je šance se tam dostat – to v tu chvíli bylo pro mě vedlejší.

První do výběru byla firma Quadient – a to mimo jiné proto, že tam mám kamaráda. Dost jsme si o té firmě povídali. Díky němu z zpovzdálí vím, jak to tam asi funguje a přijde mi že je to jedna z nejlepších možností v Olomouci. Je to už poměrně velká firma – z celosvětového hlediska celkem korporát, ale česká vývojová branch ještě velikostí spadala do mé tolerance. 

Láska na první pohled byla firma SDE – Líbil se mi web, líbilo se mi, že dělají hodně s USA zákazníky, mají zajímavé projekty. Pobavila mě dog and turtle friendly office 😀 To co jsem dokázal vyhledat bylo fajn, a z firmy dýchala taková nekorporátní kultura. 

Třetí do výběru byla menší olomoucká společnost Datamix – líbil se mi článek o stáži jednoho studenta na jejich webu, zároveň to,  že bych si pravděpodobně v takové firmě čichl k různým částem vývoje menších věcí pro české zákazníky. 

Poslední byla společnost Oltis – na Oltis jsem měl také výborné reference, znám několik lidí co tam pracují a nebo pracovali, a zase to není žádný obří korporát, ale firma velká tak akorát. 

Tyto 4 společnosti jsem tedy v rozmezí cca 1 měsíce oslovil. 

Tady bych si dovolil jednu poznámku – aspoň z toho, co jsem měl možnost na těchto 4 případech zažít, tak se mi moc líbil obecně recruitment proces (v IT). První reakce byla velmi rychlá, vše bylo svižné a i přes to, že jako totálně juniorní kandidát jsem nebyl pro dané společnosti zase až tak zajímavý, tak jsem ze všech firem dostal pěkný kus péče. 

Jak jsem k tomu přistoupil? 

Než se dostanu k tomu jak takové výběrové řízení probíhá, myslím, že bych měl napřed nastínit, co ode mě vlastně v jednotlivých firmách dostali a jak vypadal první kontakt. 

Vždy jsem poslal CV a k tomu přiložil motivační dopis – u lokálních společností (Datamix, Oltis) jsem ho psal česky, u společností s výrazným mezinárodním přesahem (SDE, Quadient) potom v angličtině. Řekl jsem si, že by to mohlo zafungovat jako první indicie toho, že jsem schopen poskládat smysluplně něco anglicky. Motivační dopis jsem psal pro každou firmu jinak, znovu a na míru. 

Oslovil jsem vždy konkrétního člověka, neposílal jsem na nějaký obecný karierní email nebo s využitím obecného odpovědního formuláře.

V rámci zaslaných materiálů jsem přikládal odkaz na linkedin a také na github. 

Ze všech firem jsem dostal poměrně rychlou první zpětnou vazbu – minimálně, že se tím budou zabývat(od toho konkrétního člověka, nikoli od automatu 🙂 )

První kolo pohovoru obvykle následovalo do týdne – pouze z jedné společnosti a to z Oltisu se mi po vyhodnocení materiálů ozvali, že aktuálně pro mě nic nemají. 

Jak probíhá takové výběrové řízení? 

Schválně nechci zacházet do detailního popisu výběrka u jednotlivých firem, ale shrnu to obecně. 

Rozdělil bych to do takových tří fází – 

1. “Oťukávačka” – po telefonu/skype si pokecáte s daným HR člověkem, v případě malé firmy to může být klidně rovnou jednatel. Nastolíte si vzájemné představy o tom co hledáte, doplníte informace které třeba nebyly z motivačního dopisu úplně jasné atd. U mě ten hovor trval obvykle něco mezi 20-40 minutami. 
2. Pokud Oťukávačka dopadne dobře (a u mě ve všech třech případech dopadla) následuje většinou nějaký test/samostatný úkol. Potřebují prostě vědět, že něco umíte a nejste jen ztráta času. Většinou půjde o to udělat přes víkend nějakou aplikaci dle zadání, nebo o nějaký online test, který má ověřit vaše schopnosti přemýšlet jako programátor. 
3. Finální pohovor – tady mě většinou zkušený programátor proklepl, kde končí mé znalosti, popovídali jsme si o všem možném a taky jsme si u těch společností se zahraničním přesahem popovídali trochu anglicky. 

A jak to dopadlo u mě? 

Ve výsledku jsem měl z těchto 4 oslovených společností 2 pracovní nabídky. 

Láska na první pohled prostě občas funguje  – v průběhu dubna se stanu programátorem v SDE Software Solutions! Moc se na tu výzvu těším. Je to teprve první malý krůček na ještě hodně dlouhé a zajímavé cestě.

Slovo na závěr

Rozhodně se necítím na nějaké udílení rad, jak jsem psal již úvodem. 🙂 Ale shrnu pár tezí, které bych dal sám sobě pár měsíců zpět, co se týká shánění první práce v IT. (některými jsem se řídil a na jiné přišel trochu zbytečně pozdě) 

1. Očekávání – je dobré si najít dostatek kvalitních zdrojů, a dát si do souladu své očekávání ohledně první IT práce – kolik je reálné si vydělat, jak obtížné bude to místo sehnat atd. Za jeden z nejlepších souhrnných zdrojů považuji příručku na junior.guru, kterou mě mrzí, že jsem neobjevil trochu dříve. Očekávání musí být realistické. 
2. Pocity – rozhodně dát i na své pocity – a jestli mám tři dream firmy kam se chci dostat, neměl bych se bát to zkusit.I když zrovna žádnou juniorní pozici neinzerují.  Možná právě to, že je to na vás poznat, vám otevře do té vaší vysněné firmy dveře! 
3. Nechat si poradit ohledně CV – ideálně od více lidí, ideálně od lidí kteří tomu rozumí. 
4. Udělat něco navíc – dejte si tu práci a napište do každé firmy kam se hlásíte pořádný motivační dopis. Najděte si o té firmě všechno co jde, ukažte jim že ač možná zatím umíte málo tak máte pro programování vášeň a máte drive. 
5. Využijte cvičení na stránkách jako leetcode, exercism a podobně. Dost často jsou podobná v testech ve výběrkách. A učí vás to přemýšlet jako programátor. Cvičí to mozek. Dělejte je pravidelně. 
6. Nenechte se pohltit neúspěchem. Já dost nerad prohrávám, a neúspěch se učím zpracovávat. Hned první výběrko mi nevyšlo a trvalo mi pár dní se přes to přenést. Připravte se na to že vám nemusí vyjít třeba prvních deset…neznamená to že v jedenácté firmě na vás nečeká ta židle co vám perfektně sedne! Hlavu vzhůru a nevzdávat. 

Pro dnešek vše. Co mám aktuálně rozepsané a na co se můžete těšit dále? Absolvoval jsem nedávno zajímavou přednášku na téma junioring 101 aneb jak být úspěšným juniorním vývojářem, potom pro vás (a taky pro sebe) chystám takový “snapshot” svých očekávání před nástupem do SDE – bude zajímavé si to potom porovnat s realitou po prvním týdnu, měsíci a třeba roce. Na to se hodně těším.

Mějte se fajn, ITnoob Pavel.