Vzestupy a pády

WEEKLY 7.2.2021

Někdy jsou týdny lepší a někdy zase horší. Když se člověk o něco opravdu usilovně snaží, a jde o věc z kategorie těch velkých cílů, bývá cesta dlouhá a náročná. Proces učení něčeho nového občas bolí. Je normální, že zažíváme celkem hustou emoční horskou dráhu. Problém je v tom, že to můžete stokrát vědět, stokrát s tím počítat, obrnit se odolností proti přehnaně euforickým i depresivním pocitům – a stejně na to nebudete připravení. 

Myslím, že moje minulé alter ego, to budoucí alter ego a současný já jsou si celkem slušně vzdáleni. 

Tento týden je jeden z těch horších. Trochu to rozvedu – nejhorší jsou teď týdny, které se ve výsledku spojí v jednu velkou dlouhou zablácenou hroudu. Týdny, kdy je pondělí a najednou je čtvrtek a vy prostě nevíte, jak se to stalo. Takové ty týdny, kdy před sebou tlačíte nějaký velký balvan a po několika dnech snažení si nejste jistí, jestli se vůbec o kousek pohnul. Jestli má vaše snaha smysl. Jestli neskončí neúspěchem a spáleným časem. Jistí si ale jste tím, že to byla sakra dřina a jste úplně na dně. 

Zkrátka vzestupy a pády.

Zažíváme je na svých cestách dnes a denně každý. A je potřeba trochu pracovat s perspektivou. Jak na to, co se nám v životě odehrává nazíráme? Hledáme ty světlé momenty? A druhak  – každý problém, každá nepřekonatelná překážka, se dá rozdrobit na překážky menší. Snesitelnější, zdolatelnější. A to je cesta. Jo a nezapomínat na ty dvě rady…

Ač není moc dobré dívat se pořád přes rameno dozadu, co jste jako že už dokázali, ve chvílích kroužení okolo bludné hroudy bahna to může být očišťující. Projasnit si myšlenky, uvědomit si s jakými překážkami jsem už zametl a že ty překážky přede mnou jsou nové, ale ne jiné. Zase je zdolám, krůček po krůčku. 

Náš mozek je tak trochu potvůrka – nechce se mu rozlišovat mezi tím. co opravdu zažil, a co je pouze naše projekce vzpomínek a pocitů.

Já jsem strávil posledních šest let v sales, prací s lidmi. A ač se objektivně vzato našlo za celých těch 6 let možná 5 (slovy opravdu jen pět) idiotů, kteří byli sprostí, hnusní a nešlo s tím nic udělat, měl jsem pocit, že se to děje mnohem častěji.  Třeba jednou dvakrát měsíčně.

Ono to totiž funguje asi takto: 

Zážitek jedna – srážka s blbcem. Rychle to musím říct kolegyni = prožívám to podruhé. Jdu s kolegy na oběd, samozřejmě to vyprávím a zažívám potřetí. Přijdu domů a žena co je, že vypadám hrozně – jasně že to převyprávím, a prožiju počtvrté. 

No, abych to zkrátil, než ten zážitek vyčichne, pravděpodobně ho takto prožiju aspoň desetkrát a hodně silně se mi zapíše do paměti. 

Někdy je fajn to obrátit! 

Na docela dobrou věc, kterou teď začínám zkoušet, jsem vlastně shodou okolností narazil minulý týden. 

Napsat si každý den jeden úspěch, jednu zdolanou metu. Jakkoli malou a bezvýznamnou v tom velkém měřítku. 

Pouze jedna dvě věty, já to pojal (hlavně) jako: “Co jsem se dnes naučil?”

Minimálně z toho máte totiž jako přidanou hodnotu ztrojnásobenou radost – podruhé si váš mozek ten malý okamžik úspěchu prožije, když budete večer vzpomínat, co že se vám to sakra hodně povedlo. A potřetí, až si to na konci týdne po sobě přečtete celé. 

Můj týden:

(trochu jsem podváděl a ve čtvrtek, kdy jsem začal mít intenzivní pocit že se topím jsem si  dopsal celý týden od pondělí) 

Důležité je vidět, že se věci hýbou a že vše neustrnulo. A možná si stejně jako já potom uvědomit, kolik jste toho zvládli za poslední týden, měsíc, rok … 

Drobný dovětek na závěr – základní adresář zdrojů, tutoriálů a podobně, o němž jsem mluvil posledně, je pořád v přípravě. Ale pro případ že to čte někdo nedočkavý a zatím nepolíbený – zájemce o programování – rozhodně doporučuju přečíst si aspoň materiály na junior.guru.

Budu se těšit zase za týden, a díky za všechnu vaši zpětnou vazbu, moc si jí vážím!